Čarodějova lítost | Povídka do talentové soutěže

10. listopadu 2017 v 13:53 | Lucy Villain |  Moje tvorba

Ahojte všichni!

Jaký každý rok se i nyní konala na naší škole talentová soutěž - nejen literární, ale pro všechny možné umělecké směry, od zpěvu až po focení (přesto, že každý směr byl hodnocen zvlášť). A stejně jako předchozí roky jsem se i letos rozhodla přispět svojí troškou do mlýna, doufajíc, že tentokrát už konečně dostanu alespoň to čestné ohodnocení, když už bych se neumístila (zatím se mi to ani jednou nepovedlo - nevýhoda toho, když je obchodka spojená s knihovnickou školou).

Čarodějova lítost vznikla z jednoho z mých starých nápadů, pracovní název knihy byl: Plameny zkázy. Neměla jsem napsanou ani celou první kapitolu a děj jsem v hlavě měla nastíněn taky jen velmi stručně, a tak jsem se rozhodla překopat celé Proroctví (úvodní báseň, původně měla jen pár řádků a rýmy byly strašně nepřirozené) a vymyslet krátkou scénu, která by (pokud by se skutečně jednalo o knihu) mohla být někde v poslední třetině. Každopádně, je to už pár týdnů, co jsem tuto povídku napsala, ale rozhodla jsem se ji zveřejnit až po výsledcích soutěže, abych mohla rovnou sdělit, jak jsem dopadla - a vzhledem k tomu, že vyhodnocení bylo dnes, tak vám hrdě oznamuji, že jsem se umístila na druhém místě! Ani nevíte, jak moc šťastná teď jsem, alespoň ten poslední rok na škole se mi povedlo vecpat se na stupeň vítězů... :D

Ale teď už dost zdržování a vzhůru k samotné povídce v celém článku!

***


Pokud si chcete povídku raději stáhnout ve formě PDF a přečíst si ji později,
můžete tak učinit -----> ZDE <-----

Čarodějova lítost


Čas temnoty nastane,
až dvojí luna ohlásí svůj návrat,
až krvavě rudá vezme si západ.

Až z východu přiletí dračí křídla
a válečné bubny zazní krajinou,
pak lidé poznají, že Vyvolení
z prachu a popele znovu povstanou.

Až slunce vyjde na západě
a v Zemi Nikoho zavládne opět mír,
temný čaroděj procitne ze svého spánku,
a znovu se spustí ten krutý, krutý vír.

Až poslední z dávných vládců padne,
až se z temné stvůry stane králův vrah,
čarodějova lítost pak změní draka v prach.

- Proroctví o Dračí zkáze

Ragnor Gravewalker, nejmocnější kouzelník druhé éry a krutovládce Kedavenu, dnes nazývaného Zemí Nikoho, vstal ze svého kostěného trůnu a sestoupil mezi rádce. Ze všech stran se na něj sypala slova, prázdná a bezvýznamná. Nereagoval, nevnímal. Jediným pohybem ruky je propustil a jako stín přistoupil k oknu.
Venku řádila krutá bouře. Prudký déšť bičoval vše, co se mu dostalo do cesty. Vítr ohýbal stromy a keře, lámal slabší větve a zvedal je do vzduchu k divokému tanci. Ztrouchnivělé dřeviny to nevydržely a padaly k zemi. Co chvíli rozřízl černá mračna klikatý blesk a osvětlil tak na krátkou chvíli tmavou krajinu. Netrvalo to příliš dlouho, než se v odpověď ozvalo hlasité zaburácení. Znělo to, jako by se utrhla lavina a kdesi v dáli se valila po úbočí hory.
Čaroděj znal hrátky přírody a moc dobře věděl, že venkovní počasí nevzniklo přirozeně. To on způsobil ten lítý boj mezi živly. Odrážely se v něm jeho vlastní emoce, i bez vlastního přičinění ohýbal vůli větru a voda se podvolila jeho vládě. Jakmile začal běsnit, nedokázal svou moc ovládat. Tolik chaosu, tolik utrpení. Žaludek se mu svíral strachem. Tohle bylo poprvé, kdy nevěděl, co má dělat. Sledoval, jak se na obzoru tvoří tornádo, jak se mořská voda zvedá a vyzývá vítr ke smrtonosnému tanci.
A právě v tom děsivém víru ho spatřil. Nejprve byl jen temnou siluetou, ale jak se přibližoval, rozeznal kouzelník černá křídla a žhnoucí oči. I v bouřlivé noci plápolaly jako uhlíky v dohořívajícím táboráku. Stejně jako Ragnor ovládl ostatní elementy, podvolil se mu i oheň - a s ním jeho pán. Ale oheň byl nepředvídatelný, krutý a nemilosrdný. Pán ohně byl stejný, čaroděj ho přes všechny snahy nikdy nedokázal zcela ovládnout. Byl to hrdý tvor, příliš hrdý. A také příliš nebezpečný.
Drak několikrát mávnul svými křídly a přistál na jedné ze strážních věží. Cimbuří se následkem jeho těžkého těla začalo hroutit a mohutné kusy kamenů dopadaly do rozbouřeného moře pod ním.
Jako by stvůra věděla, že ho Ragnor sleduje, otočila hlavu jeho směrem a z jejího hrdla se vydral nelidský řev. Čaroděj zatnul zuby a zamračeně hleděl na ztělesnění všeho, čím opovrhoval. Kde jsou ty doby, kdy byl na svého mazlíčka pyšný? Kdy se těšil jeho dalším úspěchům v bitvách? Kdy oslavoval prolitou krev, jak se každé ráno barvil obzor do ruda? Dnes na draka nedokázal ani pohlédnout. V srdci necítil nic víc než odpor a nedůvěru.
Dveře trůnního sálu se najednou rozletěly dokořán a dovnitř vešel mladík v kožené zbroji. Dlouhý černý plášť se za ním při každém kroku zavlnil, čímž na krátkou chvíli odhalil po jeho boku dlouhý, ocelový meč. Při dalším úderu blesku se postříbřené ostří zablyštilo a safíru podobný drahokam na hlavici zapulzoval větrnou magií.
Kouzelník jen stěží dokázal potlačit nelibé zavrčení. To, že jeho nejvěrnější služebník vtrhl do místnosti bez pozvání, rozhodně neznačilo nic dobrého. A Ragnor neměl na další špatné zprávy náladu - poslední dobou už ani nic jiného neslýchal.
"Můj pane," poklekl před ním na jedno koleno, "mám pro vás zprávy z Bílého přístavu." Čaroděj ztuhl uprostřed pohybu a trhaně se nadechl. Bílý přístav, hlavní město Kedavenu, byl poslední špetkou odboje, posledním záchranným bodem říše. Král Roderick byl sice ještě velmi mladý, ale i přes svůj věk již několikrát dokázal svou odvahu v boji i strategické myšlení.
"Vstaň," procedil Ragnor mezi zuby a pohlédl chlapci zpříma do očí. "Mluv. Co se stalo?"
Mladík zaváhal. Byť jen na vteřinu, ale kouzelník si toho všiml - během dlouhých let svého studia se naučil vnímat detaily a zkoumat lidské chování. Řeč těla, tón hlasu, záblesk emocí v očích… chlapec ani nemusel na jeho otázku odpovídat. Čaroději to došlo ještě před tím, než vůbec otevřel ústa.
"Král je mrtev. Město je v troskách…" vydechl, načež začal nervózně přešlapovat na místě. Sklopil zrak ke svým botám, pak se nadechl a dodal: "Pane, tohle nebylo součástí-"
"Vím, že to nebylo součástí plánu!" vykřikl Ragnor rázně a bezděky zatnul pěsti. Okna se roztříštila pod nátlakem jeho vzteku - dovnitř okamžitě vnikl prudký vítr, ale kouzelník jako by ho absolutně nevnímal. Zíral mladíkovi do očí a celý se třásl hněvem.
Konečně odvrátil zrak a znovu se zadíval ven. Déšť dopadal na jeho tvář, ale i to ignoroval. Hleděl na draka, který stále seděl na strážní věži, nyní z nudy začal chrlit oheň na okolní stromy. Krajinou se rozléhalo zvláštní syčení, to když doposud neustávající déšť hasil hořící listy a větvě.
Čaroděj se zhluboka nadechl a pomalu uvolnil sevřené pěsti. Vítr se postupně zklidnil a tornádo v dáli se rozplynulo. Obloha se brzy vyjasnila a po bouři již nezbyla ani stopa. Temný tvor natočil hlavu ke slunci, a když se opět zahleděl na Ragnora, jako by mu říkal, že nad jeho živlem stále nemá kontrolu. Pak se otočil k okolní zeleni a stromy se znovu rozhořely rudým žárem. Kvůli mokrému listí se začal zvedat hustý kouř a brzy z draka zůstaly vidět jen žhnoucí oči.
"Zašlo to už příliš daleko," zavrčel kouzelník.
"Pane?" ozvalo se za jeho zády nejistě.
"Nemůžu ho ovládat! Copak to nechápeš?!" otočil se Ragnor rozhořčeně a několika dlouhými kroky zdolal vzdálenost mezi nimi, až stál přímo u chlapce. "Měl zabít ty samozvance, ty… Vyvolené. A co udělal místo toho? Ničil! Pálil všechno na popel… Roklina, Eraklion, Teron, všechny vedlejší vesnice a teď i Bílý přístav - máš vůbec ponětí, kolik lidí už zemřelo?!" Mladík na něj vyděšeně zíral. Možná nechápal v čem je problém, proč se jeho pán najednou zajímá o ztracené životy?
"P-pane…" zamumlal a o krok ucouvl.
"To ty ses o něj staral, když se vylíhl z vejce, ty jsi ho cvičil… a ty jsi mi ho přivedl, když byl dostatečně starý na to, aby chrlil oheň. Tobě věří, příteli. Musíš ho zabít." Na chlapcově tváři se objevilo zděšení. Bolest, strach, nelibost. Ragnor věděl, že to zvíře miluje. Přes všechno, co ten drak provedl, stále ho miloval jako vlastního syna. Možná proto kouzelník doufal, že bude souhlasit, byl by to skvělý důkaz loajality. Ale mýlil se.
"Pane, žádáte příliš!" Chlapec znovu ucouvl. Čarodějova tvář ztvrdla. Jeho oči se změnily v led.
"Pak to tedy udělám sám," prosmýkl se kolem mladíka a zamířil si to ke dveřím. "Nehodlám být králem popele a kostí. Nevěřím, že to říkám, ale je čas naplnit poslední část proroctví…"

***

Jak se vám líbil příběh? Prosím vaše názory i rady na zlepšení do komentářů! :)
PS: Povídka musela být krátká, protože by ji pak očividně ve škole nikdo nečetl - jinak bych se rozepsala mnohem více... :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Zaujala vás moje tvorba?

Ano 100% (1)
Možná 0% (0)
Ne 0% (0)

Komentáře

1 Hliska Hliska | 11. listopadu 2017 v 16:41 | Reagovat

gratuluji k výbornému umístění :-)

2 Nikys Nikys | Web | 17. listopadu 2017 v 13:11 | Reagovat

Tak jako prvni gratulace! :) hodne me to chytlo, prestoze ted uz do fantasy nejsem takovy blazen jako drive,ale zkratka draci <3 a to snad nee, pevne doufam, ze drak prezije😁

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama