Deník

Maturita aneb jedna kapitola života u konce

10. června 2018 v 19:37 | Lucy Villain

Ani už pořádně nevím, jak tento článek začít, je to dlouho, co jsem naposledy něco přidávala a hodně se od té doby změnilo... samozřejmě důvod toho článku - úspěšně mám za sebou maturitní období, ale také můj blog oslavil jeden rok výročí, a to 28. dubna.

Víte, chtěla jsem o tom napsat článek, něco jako ohlédnutí za uplynulým rokem a tím, jak moc mě ten rok změnil, ale všechny ty nervy s maturitou a zkouškami na vejšku, snaha stále trávit čas s kamarádkami a ještě se z toho nezbláznit, to přeci jen mělo pro mě větší váhu než péče o blog... a ani nevím, co přesně mě přimělo, abych se dala do psaní tohoto článku. I přes tu neaktivitu a přes to, že tyhle články stejně nikdo nečte, krom asi dvou nebo tří osůbek z mého osobního života, jsem si uvědomila, že blog pro mě přeci jen stále něco znamená a dává mi alespoň tak možnost vyjádřit své myšlenky a pocity z bláznivin, které se kolem mě dějí.

V dubnu a květnu jsem absolvovala maturitu na obchodní akademii. Skládala se ze státních zkoušek v češtině a angličtině (slohovky a didaktické testy), odborné praktické a ústních ze 4 předmětů: čeština, angličtina, ekonomika a účetnictví. Ze všech předmětů kromě angličtiny jsem měla dvojky, z angličtiny za jedna a upřímně, doteď to tak trochu nechápu - vy, kteří mě znáte osobně to moc dobře víte, ale učení není a nebyla nikdy jedna z mých oblíbených aktivit a na ústní jsem se začala učit v podstatě týden před. Zvlášť ještě, když jsem maturovala hned v pondělí ráno. Jsem hrozně líný člověk, ale moje výhoda je, že si dokážu do krátkodobé paměti nastrkat strašně moc věcí najednou, ale docela rychle to zase zapomenu (nemyslím si, že bych teď dokázala ty 4 roky střední obhájit se stejně dobrým výsledkem).

Už ze základu jsem člověk, který se hrozně nervuje i nad maličkostmi, takže mě docela překvapilo, že jsem z písemných maturit nebyla skoro vůbec nervózní - jasně, trochu určitě, ale čekala jsem, že to bude mnohem, mnohem horší. Ústní mě vynervovaly celkem dost, ale to proto, že jsem nebyla moc dobře připravená. V češtině jsem si vytáhla knížku, kterou jsem nečetla (Spalovač mrtvol - viděla jsem ho v divadle minulý podzim, ale o autorovi jsem neměla ani páru) a v odborných předmětech jsem měla spíše štěstí na otázky a většina zásluhy jde učitelům za to, že se mi snažili co nejvíc poradit.

Teď už jen čekám na výsledky z vysoké, na kterou jsem ve čtvrtek dělala oborovky... moc si nevěřím, protože jsem si naprosto inteligentně vybrala obor, na který se hlásí pomalu půlka brněnských studentů a berou zhruba každého pátého, ale ať už to vyjde nebo ne - celý život mám před sebou. A sama jsem zvědavá, jak to se mnou nakonec dopadne.

Na závěr bych už jen chtěla zmínit, že mě poslední rok změnil víc, než bych si kdy dokázala pomyslet. Mohla bych jmenovat tolik různorodých událostí, ale z těch by mohl být i další nový článek, takže to nebudu zbytečně prodlužovat... pokud jste to dočetli až sem, prosím, napište mi do komentáře vaši nejoblíbenější knihu, je jedno jaký žánr - hledám nové tipy na čtení a alespoň tak budu vědět, koho baví dlouhosáhé texty o ničem.

Děkuji, že jste si udělali na tento můj malý zpovědník čas a snad se uvidíme příště u dalšího článku... mějte se krásně a užívejte si červen :)

Školní ples | Fotky a pocity

3. února 2018 v 10:30 | Lucy Villain

Mám za sebou svůj první školní ples (a dost možná i poslední, když jsem už ve čtvrťáku... sice tam absolventi chodívají taky, ale to by mě tam vyloženě musel někdo pozvat, sama od sebe už asi nepůjdu) a napadlo mě, že bych zde mohla trochu shrnout mé pocity a ukázat nějaké ty fotky... nakonec nemám žádné valné zážitky snad kromě jednoho, ale k tomu později... nyní si můžete rozkliknout celý článek a podívat se na fotky z fotokoutku ^^

***

Majáles Brno | Moje pocity a zážitky

7. května 2017 v 18:27 | Lucy Villain


Zdravím všechny!

Včera, tedy 6. 5. 2017, se u nás v Brně konal hudební festival Majáles, jako ostatně každý rok. Sešlo se tu hned několik známých ikon jako například Tomáš Klus, Sebastian, Mandrage, NO NAME, atd. a ačkoliv se mi tam ze začátku moc nechtělo (českou hudbu normálně vůbec neposluchám a nejsem zrovna fanoušek podobných akcí), tak jsem si to nakonec celkem užila. :) Rozhodla jsem se napsat tento článek, abych se s vámi podělila o některé mé zážitky a o fotky, které se mi povedlo ukořistit...

Rozklikněte si celý článek! :)

*****
 
 

Reklama